Články publikované v odborném časopise Nová exota http://novaexota.cz & Papoušci http://www.papousci.com.:aratinga.firemni-web.cz

Články publikované v odborném časopise Nová exota http://novaexota.cz & Papoušci http://www.papousci.com.

Aratinga Weddellii tento článek byl zveřejněn v časopise papoušci č.1 2009
Aratinga hnědohrdlý tento článek byl zveřejněn v časopise papoušci č.2 2009
1. odchov pyrury žlutokřídlého v ČR tento článek byl zveřejněn v časopise nová exota č.7 2009

1. Odchov pyrury žlutokřídlého v ČR

Když jsme jeli v pátek s přáteli chovateli na seminář k našim sousedům do Kálnice na Slovensko, debatovali jsme, aby nám cesta lépe uběhla, o našich papoušcích. Povídali jsme si, kdo co odchoval, co ještě sedí a tak podobně, jak už to mezi chovateli bývá. A právě nyní jsem se dozvěděl, že můj velice dobrý kamarád ,,strejček" Zdeněk Vandělík z Jiren u Prahy odchoval pyrury žlutokřídlé. Na základě všech dostupných informací jsme došli k záveru, že se jedná o první odchov tohoto druhu v České republiky. Po vysvětlení, jak vše probíhalo, mě Zdenda požádal, abych o situaci napsal stručný článek, protože sám nemá dostatek času. Tyto překrásné pyrury žlutokřídlé přivezl do chovu Zděnka Vandělíka před třemi lety z Loro Parku Honzík Sojka. Byly dovezeny dva páry, které byly umístěny v chovné ubikaci do menších voliér. Po celou dobu se páry projevovaly velmi harmonicky, ale hnízdění zatím zájem nejevily. Letos po dostavění nového bloku voliér byli pyrurové přemístěny do nového chovatelského zařízení.vnitřní část má rozměry 100 X 70 X 150 cm ˇhloubka, šířka výška) a výletová část 150 X 150 X 70 (hloubka, výška šířka). V záletové části byla nainstalována budka, jejíž základna činí 25 X 25 cm, výška 60 cm. Průměr vletového otvoru je 7 cm. Na začátku jara začal mít jeden pár zájem o hnízdění. Po nekolika dnech, kdy se pyrurové začali více přes den zdržovat v budce, nastalo páření, které probíhalo vždy po ránu. Zhruba po 14 dnech bylo sneseno první vejce. Celá snůška čítala šest vajec, na kterých samice přibližně seděla dvacet čtiři dní. Po celou dobu byla samice při kontrole neklidná, ale vše probíhalo v pořádku. Z celé snůšky se vylíhla 3 mláďata, bohužel jedno ve stáří 14 dní uhynulo. Zbývající dvě mláďata postupem času dobře rostla a prospívala. Ve čtrnácti dnech byla ptáčata pkroužkována kroužkem o průměru 5,5 mm. Asi po šedesáti dnech od vylíhnití vyletělo první mládě. Brzy jej následovalo i druhé. V prvních dnech se mláďata stále vracela na noc do budky k rodičům. Taková je situace i v součastnosti. V době hnízdění i po vylíhnutí mláďat byli pyrurové krmeni směsí Deli Nature, do které jsou přimíchány ještě dva druhy zrnin. Dále dostávají máčenou i klíčenou směs, která obsahuje dvanáct druhů semen a obylovin. Samozřejmstí je i podávání vaječné směsi, ovoce a zeleniny v co největší rozmanitosti. Zejména jde o granátová jablka, jablíčka, papáju, ze zeleniny jim byla předkádána brokolice, mrkev, rajské jablíčko atd., co je v dané době aktuální. Tímto stručným pojednáním jsme chtěli zveřejnit chov a odchov tohoto druhu pyrury. Myslím si, že není nikterak náročný. Lze říci, že je celkem totožný jako chovjiného zástupce jmenovaného druhu. Závěrem bych chtěl uvést, že tento odchov je velkým úspěchem nejen pro vynikajícího chovatele Zdeňka Vandělíka, ale i pro celé české chovatelství. S přáním dalších úspěchů v chovu těchto papoušků přeje Jan Sládek


ARATINGA WEDDELLII (Devile, 1851)

Pár aratingů tmavohlavých jsem zakoupil
v loňském roce na burze v Přerově.
Papoušky mi po předchozí domluvě
dovezl chovatel, který je dával
pryč z nedostatku času. Při převzetí
byl pár ve velice dobré zdravotní kondici.
Dozvěděl jsem se, že se jedná
o šestiletý nekroužkovaný pár, který už
měl mladé. Popravdě řečeno, mě bylo
úplně jedno, jak jsou staří a proč je
dotyčný údajně prodává. Když jsem je
spatřil, musel jsem je mít. Nevím čím,
ale ,,wedeláci” si mě získali. Ten den
jsem zakoupil na burze ještě jeden pár,
jednalo se o mláďata. (Bohužel o tento
pár jsem přišel pár dní po dovozu. Jaká
byla příčina úhynu, to dodnes nevím.)
Získaný pár byl umístěn do vnitřní menší voliéry
150 × 80 × 100 cm (délka, hloubka, výška),
kde se teplota pohybovala okolo 15 °C,
a den byl uměle prodlužován přibližně na
14 hodin.
V této voliéře aratingy přezimovaly až do
konce března.
Začátkem dubna jsem ,,wedelky” vpustil do
zahradní voliéry 240 × 80 × 180 (délka, šířka,
výška). Do zadní části jsem nainstaloval dvě
hnízdní budky, jednu prkennou a druhou kmenovou.
Obě budky mají stejnou základnu 20 ×
20 cm a výšku 35 cm. Liší se pouze vletovým
otvorem, který má jedna budka o průměru 6 cm
a druhá 7,5 cm.
Do budky jsem dal pěticentimetrovou vrstvu
vlhké směsi kokosové rašeliny spolu s hrubými
pilinami. O budku se aratingové nějak zvlášť
nezajímali, vybrali si pouze prkennou, ve které
nocovali. Začátkem června jsem zpozoroval,
že se oba aratingové páří a více se přes den
zdržují v budce.
Náhle, v polovině června, přestala samice
vylézat z budky. Týden na to byla provedena
kontrola hnízda. V budce byla dvě vejce. Dále
jsem kontrolu prováděl nepravidelně, pouze
když se samice byla vyprázdnit, jelikož byla
agresivní. Konečná snůška činila tři vejce.
Dne 18. července jsem zaslechl slabé pípaní.
S radostí jsem okamžitě nakouknul do budky.
Zjistil jsem čerstvě vylíhlé mládě, které bylo
hustě porostlé bílým chmýřím, a dvě lehce promáčklá
vejce. Mládě bylo kontrolováno vždy
ráno při krmení, když samice vylétla a šla se
nakrmit.
Po pěti dnech od vylíhnutí prvního mláděte
jsem v budce nečekaně objevil druhé mládě.
Byl jsem docela zaskočen. Vůbec jsem totiž
nečekal, že by se z promáčknutého vejce vylíhl
malý aratinga. Samozřejmě jsem byl moc rád,
bohužel ne na dlouho. Hned druhý den jsem
totiž při kontrole zjistil, že je mládě mrtvé (třetí
vejce bylo čisté). První (starší) mládě bylo
studené a nenakrmené. Okamžitě jsem se rozhodl
mládě odebrat a ručně dokrmit. Vzhledem
k tomu, že jsem dokrmoval mladé žaky, mládě
bylo umístěno k nim do inkubátoru. Po hodině
bylo mládě prohlédnuto. Když jsem zjistil jeho
zdravotní stav, kdy se zdálo, že je mládě v pořádku,
bylo nakrmeno instantní směsí NUTRIBIRD
A19.
Od této chvíle bylo mládě krmeno po dva
týdny každé dvě až tři hodiny. Kolem dvacátého
dne jsem mládě okroužkoval plným kroužkem
o průměru 6 mm. Poté jsem interval mezi
krmením prodloužil na čtyři hodiny. Mládě
viditelně prospívalo a mělo velkou chuť do života.
Zhruba sedmdesátý den od vylíhnutí začal
malý aratinga přijímat pevnou stravu sám.
I přesto byl ještě více než dva týdny krmen
dvakrát denně.

KRMENÍ
Všechny své aratingy krmím směsí zrnin značky
Deli nature č.30, do které přimíchávám
ještě trochu lesknice a kardi. Dále různé ovoce
a zeleninu (mrkev, jablka, červená paprika
a řepa, hroznové víno, čínské zelí aj.). Na jaře
a v létě podávám dostupné traviny, pampelišku,
hluchavky, lebedu, žebříček a jitrocel. Do
vody střídavě dávám Promotor L, med a před
hnízděním podávám Supervit D. V období před
snůškou krmím nakličovací směsí téže značky,
Deli nature č. 33, kterou máčím 24 hodin ve
vodě. Nabobtnalou směs před podáním důkladně
důkladně
proplachuji. Dále krmím doma vyrobenou
směsí, ve které je základem strouhaná mrkev
a strouhanka. Do základu různě přidávám uvařená
vejce a rýži, ovesné vločky, piškoty, med,
kopřivy a Roboran H nebo Vitamix.
Také rádi berou kukuřici v mléčném stavu,
vratič, hloh a jeřabiny. Samozřejmě nesmí chybět
sépie a dostatek čerstvých větví na okus.

Závěrem
Dovolím si podotknout, že tento aratinga je
v poslední době vzácný v chovech, a méně zastoupený
mezi chovateli než jiní papoušci rodu
Aratinga, jako je například aratinga jendaj,
sluneční nebo zlatohlavý.
Pravdou je, že tento papoušek není tak barevně
výrazný. Jeho vzhled je spíše nenápadný,
zato elegantní. Určitě bych ho doporučil
chovatelům, kteří by si chtěli pořídit nějakého
zástupce tohoto rodu, a kteří mají sousedy, kterým
nevadí hlučnost.
_____
ARATINGA PERTINAX (Linné, 1758)

V pacifických nížinách od Panamy, západní
Chiriquí, východně po západní sektor provincie
Panama žije tento dvacet pět centimetrů
velký aratinga, který tvoří čtrnáct
zeměpisných forem: pertinax, xanthogenia,
arubensis, aeruginosa, griseipecta,
lehmanni,tortugensis, margaritensis, venezuelae,
chrysophrys, surinama, chrysogenys,
paraensis a ocularis. V České
republice se převážně chová nominátní
forma Aratinga pertinax pertinax a subspecie
Aratinga pertinax surinama.
Ve svém chovu mám zastoupenou subspecie
Aratinga pertinax surinama. Tyto aratingy
chovám od podzimu 2007. Další rok na jaře,
přesněji začátkem března, jsem vypustil do zahradní
voliéry tři páry těchto papoušků.
Voliéra má rozměry 2,5 × 1,5 × 2 m
(délka, šířka, výška). Do zadní části jsem
umístil do stejné výšky pět budek, o rozměrech
25 × 20 × 40 cm (hloubka, šířka,
výška) a vletový otvor byl o průměru
7 cm. V budce byla pěticentimetrová
vrstva vlhké podestýlky. V polovině dubna
se začínal projevovat tok dvou párů.
Třetí prozatím o hnízdění nejevil žádný
zájem. Aratingy se mezi sebou chovali
snášenlivě, bez jakýchkoliv šarvátek.
Začátkem května oba páry zasedly. Jeden
pár seděl na snůšce čítající tři vejce,
a druhý měl snůšku o čtyřech vejcích.
Po čtrnácti dnech, co jsem zaznamenal,
že aratingy pravděpodobně zasedli, jsem
provedl kontrolu. Byl jsem mile překvapen.
U obou párů byla vejce oplozená.Později jsem průběhu hnízdění nevěnoval
zvláštní pozornost. To byla asi hloupost, protože
třetí pár dělal tak veliký rozruch, že zbylé
dva páry nenechal sedět. U obou párů byla
v budce zastydlá vejce, ze kterých se mohlavylíhnout mláďata. Dost mě to mrzelo. Chyba
ale byla nejspíš na mé straně, poněvadž
jsem podával vaječnou směs, která třetí pár
asi povzbuzovala a tím nastala agresivita.
Ale to je jen moje myšlenka. Co a proč se
mezi páry opravdu stalo, netuším.
Po opuštění hnízd se aratingové chovali
opět přátelsky.
Za měsíc se ale vše změnilo. Postupně
zasedly všechny páry. Říkal jsem si, že
by vše mohlo být v pořádku. Páry seděly
ukázkově. Snůška byla v průměru čtyři
vejce u hnízdícího páru. Dá se říci, že vše
probíhalo bez konfl iktů.
Ale co se nestalo. Opět zhruba šest dní
před vylíhnutím mladých slezly všechny
páry ze snůšky. Bohužel jsem na to přišel
pozdě a nedalo se už nic dělat. Má myšlenka
je, že třetí pár byl při podávání vaječné
míchanice vždy vyhecován a tudíž rušil
ostatní.
Tím má sezona v roce 2008 skončila. Promýšlel
jsem, jaké změny bych měl udělat,
aby vše bylo tak, jak má. Rozhodl jsem se,
že pro letošní rok zkusím dát do voliéry jendva páry, které byly, dá se říct, neagresivní
a navzájem se nerušící. No, uvidíme,
jak vše bude probíhat. O další pokus to
stojí. Určitě nechci odrazovat od chovu
v kolonii. Jen to chce, aby v hejnu nebyl
žádný jedinec či pár, který ostatní vyrušuje.
Pak by mělo být vše v pořádku.
Co se hlučnosti týče, na rozdíl od jiných
zástupců rodu Aratinga jsou tito
méně hlasití. Mohu i říct, že jsou to ptáci
tiší. Projevují se jen v době toku. A ani
v tomto období není křik tak intenzivní.
Pokud jde o chování mimo hnízdění,
tak se papoušci snáší velice dobře. Přes
zimu s nimi sdíleli voliéru i agapornisové
růžohrdlí. Ptáci vůči sobě nejevili žádnou
agresivitu, ba naopak, agapornisové aratingy
vyháněli od krmení.Při předložení krmení s nimi
problém není. Vezmou vše, co
jim předložíte. I když, co se říká,
nemusí být vždy pravidlem. Ze
začátku, když jsem aratingy přivezl,
byl menší problém s krmením.
Ptáci brali převážně slunečnici
a ostatních zrnin si ani
nevšimli, naštěstí to dlouho netrvalo.
Za necelý měsíc konzumovali
naprosto vše, co dostali. Od
drobných zrnin až po ovoce a zeleninu,
se kterou ze začátku taky
dělali „drahoty“. Dnes po nich
nezbude, dá se říct, vůbec nic.
Aratingu hnědohrdlého mohu
doporučit všem zájemcům
o chov některého druhu aratingy.
Jsou to milí, nenároční a relativně
tiší papoušci.
návštěvníků stránky
celkem44 912
tento týden21
dnes21